Již rok avizovaný comeback švédských legend mainstreamového rocku se stává v dnešních dnech skutečností. Nová deska „Start From The Dark“ je tedy prvním albovým zápisem po předlouhých třinácti letech z hybernace právě probuzené kapely. EUROPE jsou, jak známo, definitivně spojeni s nepřeslechnutelným hitem poloviny 80-tých let „The Final Countdown“ a stejnojmeným veleúspěšným albem. Nejsilnější zbraní kapely byl vždy frontman Joey Tempest - hlavní skladatel, showman a výborný rockový zpěvák. Až dlouho po něm byl v zorném poli fanoušků zbytek souboru - zručný kytarista John Norum (odešel hned po realizaci „The Final Countdown“ v roce 1986 k doprovodné kapele Dona Dokkena a byl ihned nahrazen Kee Marcellem, dnes je však zpět), nenápadný baskytarista John Leven, zkušený studiový muzikant a skladatel Mic Michaelli, obsluhující klávesy, a v neposlední řadě temperamentní bubeník Ian Haughland (po rozpadu EUROPE v roce 1992 se také věnoval studiové práci s jinými kapelami zejména tvrdšího ražení než byli EUROPE – např. MEMENTO MORI). Kapela, kterou před více než patnácti lety charakterizoval jak image fešně oděných masírků s trvalou, tak značně okázalý a bombastický pop-rock, je však dnes trochu jinde.

Noví EUROPE jsou nenápadní, toť zrychlená jednoslovná charakteristika nové desky. Ne, stylově se Švédové nevydali objevovat nové hranice komornějších hudebních žánrů (to by snad nečekal ani ten největší fantasta), ale zároveň nepřicházejí ani s pro ně tolik typickou pompou. Nová deska neobsahuje jedinou skladbu, která by měla ambice jak komerčně tak hitovou nápadností konkurovat těm nejvydařenějším perlám z 80-tých let. Přesto deska obsahuje několik silných momentů. Album „Start From The Dark“ nevystavuje EUROPE tolik na odiv široké veřejnosti, je spíše věnováno věrným. Zdá se být intimnější, zemitější, jak se říká více přírodní. Jelikož nejsem příznivcem akustických klasicky rockových balad, které považuji v dnešní době ve valné většině za zbytečně zdržující nudu, a kterých je zde požehnaně, nejsilnějšími skladbami jsou pro mne ty tvrdší. Asi nejvíce ke staré tvorbě se kapela blíží v titulní hardrockové kompozici „Start From The Dark“ s výstavním refrénem a v stupňující se riffové „Spirit From The Underdog“. Z dalších skladeb mě zaujala na kapelu typu EUROPE temná „Flames“ a rychlý rock n‘roll „America“ v závěru alba. Jak už jsem zmínil, balady zastupují zhruba polovinu celé desky a jejich kvalita se značně různí. Zatímco „Reason“ (skladba mírně koketující s jemnějším typem grunge) a „Settle For Love“ (překrásná píseň ve které je Tempest velmi velmi coverdaleovský) mají co říci a obsahují chytlavé i nápadité momenty a zaručeně tak nespadají do škatulky zbytečných oplzlostí typu současná tvorba BON JOVI, o zbytku platí opak. Tedy hlavně o skoro až nemožně znuděných a notně cukrových pohádek „Hero“ a „Roll With You“. Album dál přináší několik skladeb, kterými se EUROPE snaží přijít s prvky moderny, samozřejmě v rámci hard rockového žánru. A příliš se jim to nedaří. Tak třeba pilotní singl „Got To Have Faith“, který celou desku zahajuje a ještě o něco méně povedené razantní skladby „Song No.12“ a „Wake Up Call“, jsou nevydařenými pokusy o křížení kytarové zemitosti s razantní rytmikou a téměř postgrungeovým zpěvem. V tom však kapela nepůsobí zdaleka tak přesvědčivě jako třeba kalifornští AUDIOSLAVE, ale naopak vysloveně bezzubě, bezpečně, snažíc se zároveň zaujmout nové fans, ale neriskujíc opustit teplé místečko mezi rádiově umírněnými. Tyto skladby mě svou podstatou (ne stylovostí) připomínají situaci, když se koncem 80-tých let v době rozmachu thrash metalu a celkově rychlé metalové hudby tuzemští důchodci OLYMPIC rozhodli nahrát album se skladbami „Ukaž, ukaž jak rychle umíš hrát“ a „Když Ti svítí zelená“. Něco jako „My to umíme taky pěkně od podlahy, koukněte!“ Výsledek je však tristní.

Současní EUROPE jsou tedy o poznání méně namistrovaní. Jejich tvorba už nepraští do uší jako v dobách největší slávy. Zůstávají více při zemi. Jsou výbornými muzikanty, kteří po 13-ti letech nahráli banální rockovou desku, jakých na světě vychází každoročně desítky. „Start From The Dark“ ani zdaleka nedosahuje kvalit prvních tří alb, ale se skladatelsky impotentní labutí písní „Prisoners In Paradise“ z roku 1991 si poradí. Deska to není ani výborná ani slabá. Čekal jsem větší odvaz. Emoce se však uměle vyvolávat nedají.